Verdikt NEPLODNOST

Ač po dlouhé odmlce, konečně jsem se dostala ke své oblíbené činnosti a tím jsou pijavičky a články o nich. I přes nekonečný kolotoč kolem dětí mi bylo umožněno ukrást si pár hodin pro sebe a tak doufám, že volného času bude víc a víc, přestože péče o děti a rodinu je časově náročná a leckdy nevyzpytatelná. Abych se tedy dostala k tématu, jak jsem již v názvu uvedla - NEPLODNOST. Tímto bych ráda všem odkryla část svého soukromí z minulosti. Ti, kdo mne znají, tento příběh již slyšeli a ti, kdo mne poznávají, se to právě dozví. :-)

V době studentských let jsem neměla příliš myšlenky na zakládání rodiny. Přeci jen studentský život je trošku o takzvané "prázdné hlavě", pokud tedy vynechám zkouškové období a učení celou noc. :-) Ač jsem nemusela řešit žádné starosti typu složenek za bydlení, přesčasy v práci, každodenní vaření aj., trápila mě jedna jediná věc a tím bylo mé zdraví. Už od devatenácti let mě neustále trápily opakující se záněty močových cest. Jednoho dne při běžné prohlídce u gynekologa jsem se o tom zmínila a dozvěděla jsem se, že mé bolesti břicha nejsou pouze díky močovým cestám, ale taktéž z důvodu potíží s vaječníky. Jeden měsíc jsem brala antibiotika na zánět močových cest, druhý měsíc pro změnu na gynekologické potíže a tak to bylo necelé dva roky. Bylo mi dvaadvacet, když jsem již uvažovala o budoucnosti a jestli vůbec s takovými potížemi mohu mít děti. Jsem laik, nikoliv doktor, proto mne napadalo kdeco. Přestože jsem se bránila špatným myšlenkám, nedalo mi to a opět jsem dorazila na gynekologii s žádostí o podrobnější vyšetření. Dostala jsem žádanku ke specialistovi. Dodnes to vidím jakoby to bylo včera...

Bylo léto, krásný slunečný den. Vstávala jsem zvesela a připravena na pozitivní zprávy. Bohužel následující hodina H neproběhla podle mých představ. Nikdy nezapomenu na větu: "Je mi líto, ale Vaše vajíčka nebudou nikdy připravena...". A tak jsem se dozvěděla, že jsem neplodná. Byla jsem zmatená, chtělo se mi křičet, brečet, probudit se ze zlého snu. Je možné již v takovém věku vědět, že nemůžu mít děti? Odcházela jsem z ordinace a celý den brečela. Přestože mnoho lidí v takovém věku nebere svět vážně a s ničím si hlavu neláme, pro mě bylo důležité vědět, že jednou CHCI mít děti. Plánovala jsem si, že dostuduju školu, najdu si práci alespoň na tři roky a kolem třiceti let založím snad rodinu. Mé plány najednou byly tatam jako domeček z karet. Bylo těžké se s tím smířit. Ale jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré. Po pár týdnech jsem se otrkala a nemyslela na to, nepřipustila jsem si, že to tak je. Ten samý rok jsem mnoho zažila. Jela jsem s přítelem k moři, pro mne to byla premiéra - ano, ve třiadvaceti. :-) Poté cestování po Čechách a následně blížící se pobyt na horách. Přestože jsem dále žila s "prázdnou hlavou", něco se přeci jen změnilo. Začala jsem víc šetřit své tělo, nepřepínala se, sportovala jsem a jídelníček jsem upravila tak, abych se cítila "lehčí". Na záněty jsem bohužel stále trpěla, a tak jsem opět jednoho dne stála přede dveřmi gynekologie. Venku krásně sněžilo a já se těšila domů, jaké mne čeká překvapení k narozeninám. Jenže překvapení mě dohnalo dříve, na gynekologii. V očekávání převzetí receptu na antibiotika (vyléčení zánětu vaječníků) jsem vyslechla verdikt TĚHOTNÁ. Ten nával emocí, štěstí i neštěstí, opět jsem odcházela z ordinace s brekem. První minuty uvědomění si, že i lékaři mohou chybovat. Další vlna emocí už nebyla tak příznivá, začala jsem přemýšlet, jak to zvládnu, vždyť mám poslední rok školy. Honem honem jsem počítala, kdy budu přibližně rodit a kdy mám státnice. Celé těhotenství byl prozatím největším adrenalinem v mém životě a jsem za to ráda. Abych to zkrátila - poté jsem se rozhodla udělat něco pro své tělo a začala jsem se s pijavičkama kamarádit více. Nejenže obtíže se záněty zmizely, ale taktéž tělo mi dávalo najevo spokojenost s očistou a já se cítila šťastnější než dříve. Druhé mimčo jsem již plánovala a počítala věkový rozdíl minimálně dva roky. Počkala jsem a rozhodla se pro další aplikaci. Příliš jsem nedoufala, že by to bylo tak rychlé. Zůstávala vzpomínka na předchozí potíže a jak se vlastně ten zázrak mohl stát. Třeba podruhé to nevyjde a budeme mít jedináčka... ale naopak, po aplikaci pijavičky první pokus a hned těhotná :-) Dnes už si říkám, že osud to tak chtěl a věřím, že pijavičku si jednou zamilujete i Vy, ať už z důvodu silné naděje na lepší zítřky či jen ze zvědavosti. :-)

Věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí, které nejdou vysvětlit a zázraky se dějí. Vím, že existují případy, kdy žena opravdu nemůže mít děti a musí se s tím smířit, ale dokud je alespoň malá naděje, člověk musí doufat.

A tak mám nejlepší přítelkyni jménem pijavice lékařská...